Jak plynul čas

  • 2009 – 2011 – intenzivní studium prastarých rukopisů z palmových listů ve střední Indii v Penukondě a meditačních technik na nich vyrytých
  • od roku 2010 – semináře a individuální sezení a předávání meditačních technik. Tenkrát ještě v obýváku na privátu.
  • 2016 – založení projektu Univerzita Duše a tvorba strhujících online programů – vznikly 3 ucelené roční programy, ve kterých studovaly stovky žen, otevření meditačního centra v Brně
  • 2020 – ukončení předávání duchovních technik prastaré Indie a začátek tvorby autentických programů zaměřených na meditace a zvládnutí životních výzev
  • Od září 2022 se vracím po mateřské více do práce a budu nabízet i osobní setkání, živé akce i online produkty.

pro ty, kteří by si chtěli POČÍST něco z osobní roviny:

Jmenuji se Barbara Šušková a již 10 let učím ženy meditovat a zvládnout svou mysl.

Meditace mě provázejí celým životem, ale významně od roku 2009, kdy jsem poprvé odletěla do Indie se učit meditační techniky z palmových listů. To jsem byla ještě na gymplu a potýkala se s úzkostmi a strachy, na které jsem marně hledala lék či aspoň odpověď.

Sedím na mramorové podlaze o půl páté ráno rozespalá na ranní meditaci, která trvá až do svítání. Je přede mnou tedy několik hodin na tvrdém mramoru v polovičním lotosu bez opěry zad. Za tento výlet stejně jako za každý minulý i následující jsem dala všechny své úspory a mnohdy si na ně i různě půjčila. Věřila jsem, že mi ty meditace “nějak” pomohou. Místo toho ale sedím promrzlá na studené zemi, tělo mě bolí, všechno lechtá a v hlavě víří miliony myšlenek. Uvědomila jsem si, že se vlastně nudím. Kde je tedy ten zázrak? Kdy se dostaví? Už je mi líp? Ne, čím dál víc se pozoruji a čelím svým blokům tak surově, že je tak tak zvládám. Proč to tedy všichni nazývají něčím krásným?

Vydržela jsem. Hodiny denně v neskutečné disciplíně jsem meditovala a zkoumala sama sebe. Kdo jsem, kam jdu a co je mým úkolem v této dekádě – co tu mám pochopit. Postupně jsem rozpouštěla jeden blok po druhém, mé prvotní strachy a úzkosti jsem vycvičila v maličkaté opičky a dovolila jsem jim odhopsat na druhou větev v mé mysli – na tu, odkud na mě aspoň nebudou padat kokosy :D, naučila jsem se být velice citlivá a naučila se, kdy mi energie odchází, kdy dochází a jak se vyhnout velkým výkyvům, kdy jeden den je mi úžasně a druhý den přichází propad. Meditace nás totiž vedou k harmonii, ne extázi, ale k vnitřnímu klidu a to je lepší než veliká horská dráha. Ale to člověk ocení až po letech. Pomalu se mi také začalo uzdravovat tělo. Všechny chronické vážné problémy odezněly. Skončil úporný ekzém, astma i další autoimunitní úmornosti. Jasně, stále mám tělo, které je velice vnímavé a křehké a musím ho více opatrovat a mnohdy ještě škobrtne, ale už ho cítím a vím, co potřebuje.

V této době jsem na sobě intenzivně makala, meditacemi trávila i 3 hodiny denně a jasně jsem věděla, co chci v životě mít pevné a vyřešené co nejdřív a tak jsem k 20. narozeninám svému muži dávala vytoužené dvě čárky na těhotenském testu. Další dobrodrůžo před náma!

Byli jsme nejšťastnější a nejmladší pár v brněnské porodnici uprostřed třeskuté zimy roku 2012.

V té době jsme již oba studovali vysokou. Protože na mé alma máter, na Vysoké škole ekonomické v Praze mi studijní referentka v těhotenství oznámila, že VŠE je nejprestižnější vysoká škola v republice a studentky zde nemohou využít dálkového studia, protože vědí, že mateřství se dá plánovat, ukončila jsem zde studium. I když můj manžel ještě mnoho dalších let každé ráno vstával před úsvitem, naskočil do autobusu na brněnském nádraží, aby se opět před půlnocí mohl za námi přitulit v posteli po celém dni v Praze a ráno zase vyjet zpět. Když byl synovi rok, vybrala jsem druhou nejlepší školu podle žebříčku, který tenkrát vyšel v hospodářkách – Mendelu v Brně, navíc jsem to měla pár minut chůze. Tenkrát otevírali dálkově jen jeden ekonomický obor se specializací Výpočetní technologie a algoritmizace. Promovala jsem jediná, do druháku postoupili z celé auly jen dva a nedokončil to mimo mě nikdo z mého ročníku, v porovnání s VŠE to prostě bylo opravdu těžký. Pochopila jsem ale, že se správnou disciplínou zvládneš úplně vše i lineární programování hihi.

V roce 2016 jsem spustila projekt s názvem Univerzita Duše a začala vyrábět strhující online programy, kterými za tu dobu prošly již stovky žen. Univerzita Duše je teď nádhernou komunitou žen, které tvoří víc než jen sesterství, tvoří duchovní rodinu.

Od té doby

  • Cestuji se ženami na meditační místa po celém světě
  • Učím techniky meditací
  • Provázím ženy transformací
  • Podporuji v růstovém nastavení mysli

A od roku 2019 mám o jednu velkou maličkou radost doma víc..

Moje druhá radost – dcera Sára se narodila v létě 2019

V roce 2020 jsem udělala jedno z nejtěžších rozhodnutí. Přestala jsem učit prastaré techniky, které jsem roky studovala v Indii a vydala se za hlasem své duše. Od té doby všechno, co předávám přichází přímo skrze mě.

Je to neskutečná jízda stát ve světle a síle vlastní duše!