K otázce kdo jsem

Pod pojmem kdo jsem Vám patrně mou osobu nepřiblíží, když tu uvedu titul z vysoké školy ani všechny semináře, workshopy nebo kurzy, kterými jsem prošla či nadále procházím.Mohu Vám ovšem nastínit mou cestu k sobě. Je úžasné prohlubovat svou moudrost, ale ještě větší radost a naplnění je tuto moudrost nasávat z nitra. Je nádherné, když přestanete hledat venku a začnete žít ve své vnitřní moudrosti. Na začátku je úchvatné, když potkáte někoho, kdo Vás na tuto cestu nasměřuje, kdo Vám ukáže co a jak, dá techniku, která funguje. A to právě se stalo mně.

Má cesta za poznáním esence mé duše

Když se narodíme a kdo si pamatujete ony záblesky vzpomínek, vždy to víme – KDO JSEM, není to vůbec potřeba řešit, protože odpověď je na tolik jasná a jistá, že se jí nemáme potřebu zabývat.S tím, jak rosteme a pohlcuje nás iluze dnešního světa, kterou tak důležitě nazýváme realitou, zjišťujeme, že se musíme nějak jmenovat či někým být, abychom věděli, kdo jsme. Ovšem opak je pravdou. Jméno, peníze, postavení či sláva nás nepřiblíží k našemu pravdivému já ani o píď. Je to určitá fáze vědomí a tak se to stalo i mně – nejprve jsem tedy světu dokazovala a hledala to, kým jsem, abych následně pochopila, že jsem roky hledala to, kým nejsem. A já v zuřivé honbě za vnějším štěstím jsem hledala stále úporněji. Hledala jsem bezpečí, jistoty, hledala jsem lásku a zázemí. Měla jsem hluboké přesvědčení, že štěstí a psychická pohoda závisí na vnějších událostech, ba dokonce na lidech.Čas ubíhal dál a přicházely čím dál těžší zkoušky, čím více jsem se ponořovala do oné iluze tohoto světa.Pak jsem potkala na jednom programu v zahraničí svého mistra. Tak jako mnozí jsem byla už dlouhou dobu na duchovní cestě a měla jasný plán, co potřebuji dělat a nechtěla jsem žádného mistra poslouchat. Chtěla jsem být přece sama sebou a ne stejná jako někdo jiný. Nesnášela jsem autority a jakékoli omezování. Tvrdohlavě jsem si myslela, že si musím vše prošlápnout sama a co je hlavně potřeba, aby se mi nikdo nemíchal do života a hlavně – aby mi neradil. Nesnášela jsem rady. Potřebuji si na to přijít sama, myslívala jsem si. Duchovní rozvoj pro mě znamenal neuvěřitelné dobrodružství. Toto bylo někdy kolem roku 2008.Až mnohem později jsem pochopila, že úkolem mistra je dovést svého žáka k poznání esence své duše, z realizaci k sebepoznání – k osvícení, aby mohl rozpoznat a naplnit svůj úkol zde na zemi.A tímto teprve má neuvěřitelná cesta začala – zvědavostí, neuvěřitelným pocitem tažení za srdce, které mě táhlo přes půl planety, abych následně se mohla utkat se vším, kdo nejsem.No a pak se to začalo dít. Velmi těžké životní zkoušky na 18 letou slečnu. Jedna rána za druhou a já spadla na dno spolu s dalšími, které jsem v oné situaci měla spíše držet než abych řešila sama sebe. A tak jsme se plácali všichni z bahna do louže a opět do bahna. Všechno, na co jsem šáhla se kazilo a já se psychicky propadala stále hlouběji a když jsem si myslela, že se to jen trochu stabilizovalo, vše se najednou zhoršilo mnohonásobně.A to byla ta doba, kdy do mého života nastoupil onen mladý světec z Indie. Jeho vtip, nadhled, tak úžasné světlo a láska, která z něj plynula mě totálně ohromila. Když se Vám taková věc stane, když Vás někdo tak hluboce svým srdcem přitáhne, nelze jinak. No a tak jsem odjela do Indie a protože jsem chodila ještě na gymnázium a nemohla tam žít spolu s dalšími žáky z celého světa, dojížděla jsem. Víckrát ročně na většinu programů, které dělal v Indii a také na všechny po Evropě.On byl ten muž, který mi naplno ukázal, co nejsem. Skrze procesy, které jsme dělali jsem pochopila a zažila, že já nejsem strach, ani bolest ani mé myšlenky. Pochopila jsem, že já jsem pouze energie, která není z našeho duálního pohledu světa možná přiřadit. A tak jsem pátrala dál a rok po roce jsem odstraňovala bloky, touhy i připoutanosti, rok po roce jsem chápala více jeho slova a přibližovala se svému středu. Zjistila jsem, že nejsem nikým významným (i když toto bylo dosti bolavé zjištění) a zároveň  jsem tou nejdůležitější osobou v mém životě. Nabrala jsem do svého nitra obrovskou míru vděčnosti a pokory – nejvýznamější vlastnosti přicházející s vyšší úrovní vědomí. Což ovšem neznamená, že jsem někdo lepší. Nejsem lepší než nikdo na světě. Nejsem lepší ani těmi zástupy lidí, kterým jsem pomohla na jejich cestě. Jsem to pořád já – ta stejná esence mé duše, ta stejná vibrace, ta stejná síla nebo jakkoli to chcete nazývat.Nakonec jsem pochopila. Já jsem láska. Jó, těší mě. Nejsem nic jiného než energie lásky (a i ta má mnoho podob).A kolik času, meditací, cestování, bloků, potu a slz toto zjištění stojí prožít. Ne pochopit, ale prožít. Celý život je na to málo. Nyní je to již úsměvné. A stejně je potřeba stále žít v onom vědomí lásky, protože jinak iluze, která tuto hlubokou naši pravdu zakrývá, zakreje rychle i mé srdce. No a tak pokračuji dál nyní již s početným zástupem mých studentů a dělám to stejné, co kdysi můj mistr. Přivádím je k pochopení, čím nejsou, aby na konci prozřeli svou pravdu a měli nástroje jít po své cestě již sami propojeni v jednotě a mohli své hluboké moudrosti, vysokou energii a schopnosti předávat dalším lidem.